Humor je nejlepší náplast na rány života!!! (Bousset Wilhelm)

Ruština

Petrohrad

12. března 2010 v 15:00 | Pavla K.
byl založen před 300 lety Petrem I. Velikým v deltě Něvy ústící do Finského zálivu.
Není se čemu divit, když řeknu, že je to druhé největší město Ruska se svými 4 milióny obyvatel.Toto město je velice zajímavé a důležité svoji historií. Najdete zde mnoho krásných památek-katedrálu Petra a Pavla, Petropavlovskou pevnost, obnovený chrám Vzkříšení Krista (ten je typický zdoben v Ruském duchu), katedrála sv. Izáka (Je považována za jednu z největších katedrál na světě, když jsem si ji prohlížel, tak je trochu podobná Bílému domu v USA. To není zase tak zvláštní, když Bílý dům a tuto katedrálu stavěl jeden architekt.)
Dále se musím zmínit o Petrodvorci.Je to komplex ukrývá mnoho zajímavosti například obnovenou Jantarovou komnatu, která byla za války uloupena Němci. Také zde najdete mnoho fontán (někde jsem četl, že až 170) původní sochy byly z bronzu. Postupem se obnovovaly za pozlacené.
Další známá a krásná památka je Zimní palác.Autorem této stavby se stala (dcera Petra I) Alžběta.Tento palác nabízí prohlídku krásné galerie Ermitáž, kterou založila Kateřina II.V dnešní se stala tato galerie největší obrazárnou na Světě.
Za zmínku určitě stojí i to, že v Petrohradě můžete prožít za bílých nocí otevírání mostů nad řekou Něvy.
Nebo také velkolepá ulice jménem Něvský prospekt. Tato ulice se táhne od Něvy 5 km do centra města.Když se projdete po této ulici, tak si připadáte jako malý človíček mezi mohutnými památkami a určitě nikdy nezapomenete na tento zážitek.
Myslím si, že Petrohrad je nejhezčí a nejzajímavější město Ruska, je hezčí i než hlavní město největšího státu světa, Moskva.

ZDROJ: http://www.123abc.cz/cestovani-cestovni-kancelare-last-minute/sankt-peterburk-petrohrad.php


Lev Nikolajevič Tolstoj

12. března 2010 v 14:58 | Pavla K.
Nejslavnější ruský spisovatel LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ se narodil v roce 1828. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě. Studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale nedařilo, a tak vstoupil do armády /1851-1856/, kde bojoval v krymské válce.

Po jejím skončení odcestoval do Evropy a zanedlouho se znovu vrátil do rodného kraje. Zde se snažil zlepšit sociální situaci zdejších občanů. Dětem založil školu, psal učebnice. Zastával nenásilný styl vyučování, který přihlíží k individualitě dětí. Tolstoj se v roce 1862 oženil. Vzal si mladou dívku ze šlechtického rodu.Jejich povahy však byly velmi rozdílné, proto si vzájemně neporozuměli. Ke krizi v manželství přispěl Tolstoj svými častými nevěrami a psychickým týráním. Nutil ženu číst jeho deníky, byl impulzivní, panovačný, neschopný dokončit započaté projekty. Jeho duchovní vývoj se složitě vyvíjel.

Tolstoj odmítal carismus, soudobé pravoslaví, ale i liberalismus evropského západu a průmyslový pokrok. Západní společnost považoval za nelidskou a krutou. V osmdesátých letech opustil společnost, ze které pocházel, snažil se zařadit mezi mužiky a to jak fyzickou prací, tak stylem oblékání. Usiloval o návrat patriarchátu. Jeho životním krédem bylo"neprotivit se zlu násilím". Snažil se zdůraznit potřebu mravní výchovy v umění, zavrhoval moderní umělce, jako byl Baudelaire. Velkým obdivovatelem Tolstoje byl T.G.Masaryk.

Svými názory a chováním si Tolstoj proti sobě poštval rodinu a byl nucen v roce 1910 rodnou obec opustit. Cestoval vlakem aniž věděl, kam chce vlastně jet. Při tomto cestování onemocněl a zemřel v jedné opuštěné stanici.

Literární dílo Tolstoje je velmi různorodé, tak, jako jeho život.

Díla:
Sevastopolské povídky /1855-56/ - drobná povídka z prostředí bojů u Sevastopolu. Zde Tolstoj použil své zkušenosti z pobytu u vojska.

Vojna a mír /1865-69/ - jeho nejvýznamnější dílo. Rozsáhlá románová epopej, obsahující čtyři díly. Tolstoj v ní popisuje život ruské společnosti. Hlavní roli zde hrají rodiny Bolkovských a Rostovovů. Andrej Bolkovskij je energický a realistický člověk, Bezuchov je naproti tomu idealista, snílek, kterého zajímá pravda a smysl života.Andrej se zasnoubí s Natašou Rostovovou. Lásky s ale mnoho neužije, umírá v bitvě u Borodina. Bezuchov se také účastnil boje proti Francouzům, naplánoval dokonce atentát na Napoleona. Padl ale do francouzského zajetí a z něj byl vysvobozen partyzány. Po návratu z války se oženil s Natašou, bývalou snoubenkou Andreje, která se stává vzornou manželkou a matkou. Tolstoj ji pokládá za ideál ženy.

Anna Kareninová /1873-1877/ - román, ve kterém je hlavní hrdinkou Anna, která je provdaná za vysokého státního úředníka. On je velmi chladným mužem, a tak se Anna z nedostatku citu zamiluje ho přitažlivého a romantického Vronského. Manžel se jí mstí tím, že jí znemožňuje styk se synem. Vronskij dostane strach, vztah s Kameninovou považoval jen za krátké zpestření života. Lidé Annu odsuzují za její nevěru a ona spáchá sebevraždu . Tolstoj se zde snažil o hlubokou psychoanalýzu hrdinů.

Vzkříšení /1899/ - dojemný román. Kníže Něchljudov zastává funkci porotce u soudu. Potkává dívku Kaťušu Maslovovou, kterou kdysi svedl a pak opustil. Ona je obviněna z vraždy a poté odsouzena, je však nevinná. Má si opykat trest ve vězení na Sibiři. Něchljudov má výčitky svědomí a doprovází Káťu na Sibiř. Odchází z vysoké společnosti, prodává svou půdu. Na Sibiři se mu podaří získat pro Kaťušu milost. Nabídne jí sňatek, ona ho však odmítne. Provdá se nakonec za revolucionáře Simonsova, který byl jejím spoluvězněm. Kaťuša Něchljudovi odpouští, jak se k ní kdysi zachoval.

ZDROJ:

Anton Pavlovič Čechov

12. března 2010 v 14:56 | Pavla K.
Ruský spisovatel ANTON PAVLOVIČ ČECHOV se narodil v roce 1860 v Taganrogu, jako syn obchodníka se smíšeném zbožím, který brzy zkrachoval. Čechov studoval medicínu v Moskvě a na živobytí si vydělával psaním humoristických příběhů. Pomohl tím živit svou matku i sourozence. Na svá díla se podepisoval pseudonymem. Živil se také jako reportér ze soudní síně a psal rovněž komické texty pro divadlo.

V druhé polovině osmdesátých let měla Čechova tvorba vážnější formu. Rozvíjel svůj talent, snažil se psát prostě a stručně, ale vystihnou při tom pravdu života. Čechov si celý život přál napsat velký román a dramatické dílo, ve kterém by popsal nelehký život své generace. Jeho dramatická tvorba se však dostala mezi lid teprve po jeho smrti a získala si obdiv klasiků moderního divadla.

V roce 1888 přešel Čechov na žánr psychologické povídky. Soustředil se na psychodiagnostiku postav a společenské atmosféry. V jeho dílech se i nadále uplatňoval jeho smysl pro humor.V posledních letech svého života Čechov tvořil pro divadlo. Jeho divadelní tvorba měla velký úspěch, odehrává se především v prostředí ruské provinční inteligence.

Anton Pavlovič Čechov byl vynikajícím povídkářem a tvůrcem lyrických komedií. Zemřel v roce 1904.

Díla:
Úředníkova smrt /1883/, Chameleón /1884/ - prózy o ubohosti jednoho ruského úředníka.

Darebák Platonov -
generační hra, kterou Čechov napsal už ve svých jednadvaceti letech.

Ivanov /1888/ - román v dramatu o učňovských létech Čechových vrstevníků, kteří prožívají citová zklamání a ztrátu iluzí.

Nudná historie /1880/ - alegorický příběh představuje uznávaného profesora, oceněného tolika vyznamenáními, že když si je všechny připne na oděv, působí směšně a studenti mu říkají ikonostas. I přes svá četná ocenění nedokáže být lidem oporou.

Pavilon č. 6 /1892/ - alegorická povídka o člověku snažícím se o proměnu zanedbané psychiatrické léčebny, ale vinou svého okolí sám skočí jako psychicky nemocný v této léčebně a umírá.

Dáma s psíčkem /1889/ - novela vypravující milostný příběh nevěrného muže a nešťastně vdané mladé ženy. Jejich pouhý flirt přerostl ve velkou lásku.

Sachalin /1893/ - knižní reportáž ze života trestanecké kolonie.

Racek /1896/, Strýček Váňa /1897/, Tři sestry /1901/, Višňový sad /1904/ - dramata, která jsou tragikomická, komediální a existenciální

ZDROJ:

Alexandr Sergejevič Puškin

12. března 2010 v 14:55 | Pavla K.
Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN se narodil v roce 1799, pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho dědeček z matčiny strany vyrůstal v Habeši. Po matce Puškám zdědil tvrdohlavost a bouřlivost. Jeho rodiče byli velmi zdělaní. Puškám vystudoval přední carské lyceum, kde se si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň - Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I. mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce.

Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. V roce 1833 byl carem jmenován podkomořím. Z toho nebyl příliš nadšen, ale netroufal si odmítnout. Stal se součástí carského dvora. Tento život se mu nezamlouval, jeho žena byla ale nadšená. Vzhledem k její velké kráse, se dvořilo mnoho mužů, mezi nimi i car. Ten Puškina za jeho extravaganci příliš nemiloval, ale trpěl jeho přítomnost na carském dvoře jen díky jeho ženě, kterou obdivoval.

Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel.

Alexandr Sergejevič Puškám byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.

Díla:
Evžen Oněgin /1833/ - nejslavnější puškinovo dílo, veršovaný romantický román. Obětin se seznamuje s ušlechtilou Taťánou. Ona se do něho zamiluje, ale on její lásku neopětuje. V souboji zabije přítele Lenského a zničen z této tragédie odcestuje do ciziny. Po letech se vrací a zjišťuje, že Taťána je vdaná za staršího generála. Teprve teď se do ní zamiluje, ale ona ho odmítá. Oněgin je zdrcen, ztrácí smysl života.

Cikáni /1823/ -lyrickoepická skladba. Aleko utekl a zakotvil u cikánů. Chtěl zde svobodně žít, bez společenských předpisů. Zamiluje se do místní cikánky a později s ní uzavře sňatek. Ona ale slíbí lásku jinému muži, Aleko se rozzuří a oba zabije. Cikáni ho za tento čin zavrhnou a z jejich společenství vyhostí.

Piková dáma /1833/ -novela s fantazijním námětem, o člověku, který se upíše nadpřirozeným silám jen proto, aby byl za každou cenu šťastný. Naprosto zaslepen touhou po štěstí se dopouští zločinu.

Kapitánská dcera /1833/ - historická próza z doby rolnického povstání Pugačova /1773-75/ a vlády carevny Kateřiny II. Popisuje osudy nižšího šlechtice Griňova, včetně jeho lásky k dceři pohraničního kapitána.

Boris Godunov /1825/ - historické drama. Na přelomu 16. a 17. století došlo k boji o moskevský trůn. Na jedné straně Godunov a na druhé straně samozvanec Lžidimitrij. Tento příběh dává nahlédnout do vztahů mezi panovníkem a lidem.

Měděný jezdec /1833/ - historické drama z prostředí Petrohradu, pojednává o velké záplavě, která toto město postihla. Mladý Jevgenij při ní přišel o milenku. Nešťastný se toulá ulicemi a prokleje měděného jezdce - cara Petra I. Jezdec Jevgenije začne pronásledovat a on neunikne jeho hněvu. Umírá před domem své zemřelé milenky.

 
 

Reklama